Vznik barů

1.2 Historie barmanství

Určitý způsob servisu nápojů na veřejných místech za účelem zisku, říkejme mu pohostinství, je poměrně starou záležitostí. Jeho vznik se datuje  do dob antiky a mohlo být založeno Římany, Řeky nebo asijskou kulturou. Pohostinství se začalo vyvíjet ve veřejně přístupných domech, které můžeme nazvat hostinci. Ty zprvu sloužili jako místo odpočinku a úkrytu pro poutníky, později v nich docházelo i k setkávání místního obyvatelstva a konzumaci nápojů a jídel. O chod celého hostince se starali sami majitelé nemovitostí, dokonce mnohdy produkovali vlastní alkoholické nápoje. „Od těchto hostinců ke vzniku prvních barů vede poměrně dlouhá cesta po časové ose, během níž docházelo v gastronomických podnicích ke specializacím profesí – z hostinských, kteří  se starali o chod celého hostince, se postupem času stávali baristé, sommeliéři

V období kolonizace Ameriky vznikaly takzvané common stores (ve volném překladu běžné obchody), což byly podniky o jedné místnosti bez bariéry dělící výčepního od hostů. Potkávali se zde převážně muži a popíjeli „strong water“ (silnou voda), jak se tehdy destilátům říkalo. V průběhu kolonizace se také začaly objevovat podniky zvané „inn“ (hostince), které byly rozšířeny o ubytovací prostory a stáje pro koně. „Od těchto hostinců ke vzniku prvních barů vede poměrně dlouhá cesta po časové ose, během níž docházelo v gastronomických podnicích ke specializacím profesí – z hostinských, kteří se starali o chod celého hostince, se postupem času stávali baristé, sommeliéři (specializující se nejen na víno, ale např. i na vodu či doutníky) a především barmani“ (Mozr, 2014).

Postupem času se z důvodu větší bezpečnosti výčepního budovaly bariéry, které oddělovaly jeho pracovní prostor od prostor pro hosty a tím  se z hostinců stávali takzvané „saloons“. Díky těmto bariérám, které měly nejprve podobu robustního prkna položeného na dvou sudech, vznikl později název podniku, pultu a také formy servisu, tedy bar. „Domovem barů a míšených nápojů, tak jak je nyní známe, je Amerika. Španělé, Portugalci a Holanďané, zvyklí již ze svých domovů na alkoholické nápoje, nemohli je postrádat ve své nové vlasti  a zřizovali proto výčepy. Ty se obvykle dělily na dvě části, na přípravnu a místnost pro hosty, oddělené od sebe bariérou (ang. Bar-rier) a zde jsme právě u původu jména baru“ (Reiman a Ryba, 1947). V průběhu času se vzhled baru modifikoval, aby se v 19. století jeho podoba ustálila jako širší dřevěná deska s mohutným podstavcem. Prvotně u baru návštěvníci saloonů stáli, barové židličky se začaly používat později. Od saloonů k tradičním american barům, ve kterých se začala psát historie míšených nápojů a vůbec celého barmanství a mixologie, vede již přímá cesta.

„Postupem času se hostince měnili na „saloons“, ve kterých  se pro bezpečí výčepního vytvářely ohraničené pracovní prostory tvořené zábranou, které se říkalo bariéra (v anglickém jazyce slovo „bar“). Z toho později vznikl název samotného podniku, barového pultu a také formy servisu – bar.

Bariéry byly zpočátku tvořeny provizorně robustným prknem, které bylo podepřeno sudy. V průběhu několika desetiletí se podoba barového pultu měnila, až v 19. století se jeho podoba ustálila jako dřevěná deska s mohutným podstavcem. Samotná deska barového pultu byla širší než jeho podstavec, aby si o ni mohli hosté pohodlně opírat ruce. Také spodní část podstavce byla rozšířena, což sloužilo k opěře nohou. Původně u těchto barů hosté stáli, až na přelomu 19. a 20. století se objevily zprvu nepohodlné barové židličky.